Lincův pohled:

Viděl jsem to už dřív a ani trochu se mi to nelíbilo, krev mi hučela v uších. Ten výraz naprostého strachu v Ameliiných jemných rysech, když jsem zmínil Tylera. Teď už můžu s jistotou říct, že to není vina ani žádný z těch šílených závěrů, ke kterým jsem dospěl cestou sem. Amelia je otevřená kniha. Vidím, jak je ke mně náklonnost hluboce vryta do její tváře, že mě to upřímně děsí. Z