Povzdechnu si, ale je to spíš sténání. Linc se ušklíbne a já zavřu oči, protože nemůžu snést, jak blízko je jeho tvář té mojí, tu vlhkost jeho jazyka kolem mých rtů, jeho sladký dech mi hraje serenádu na tváři. To je příliš. Na to si nikdy nezvyknu.

Linc mi vsune ruku za krk a nakloní se blíž, vezme mé rty něžně, jako by ho stále zajímalo jen to tiramisu rozmazané kolem mých úst. Naše rty se srazí