Sheryl klesá k podlaze jedoucího auta, zírám na ni, na okamžik zmatený, než mi dojde, že klečí přede mnou, ruce sepjaté před sebou. Slzy jí stékají po vrásčité tváři.

"Vstaň, Sheryl," zavrčím a odvracím zrak. Všechno mi pořád připadá jako horečnatý sen. Nemůžu se smířit s tím, že mi někdo opravdu vzal Amélii a drží ji jako rukojmí kvůli nejhoršímu nedorozumění.

Sheryl se ke mně plazí, natahuje ruc