"Ano. Věř mi," říká.

"Dobře. Děkuju. Ona to schytala nejvíc." Snažím se posadit, ale mé tělo je těžké, jako bych vážila tunu. Hlava je těžká taky. Tupá. Rozhlížím se po řídce zařízeném nemocničním pokoji, je dost prostorný pro dvě postele.

"Já vím a nemůžu se jí dostatečně omluvit. Pochybuju, že jí to někdy vynahradím. Nebo tobě," říká Linc a na vteřinu ode mě odvrací pohled. Vidím tu lítost tak j