Linc se napije vína. Nemůžu si pomoct, napodobuju ho. Až na to, že já skleničku vyprázdním. Cítím tupé dunění svého srdce, jak se červené víno usazuje. Zničehonic se objeví číšník, aby nám dolil sklenice, Linc se na mě zvědavě podívá přes stůl, sleduje číšníka, jako by mu chtěl říct, ať mi nedolévá, ale vidí, že už je pozdě, a sklopí zrak. Nemůžu se dočkat, až odejde, aby mi Linc mohl odpovědět na