Otočím se, abych se na něj podívala, on se na mě nedívá. Cecilie na něj zírá, ústa by mohla mít otevřená, ale nemá. Ani na ni nepohlédne. Jeho tvář je strnulá v odhodlané grimasě.

"Nechci mít s tím vším nic společného," dodává napjatě.

"Proč, smím-li se zeptat?" Ceciliin nadšený hlas je nezlomený. Její umělý úsměv má stále na tváři.

"Co tím myslíš, proč?" Linc se posadí. Vypadá teď náležitě rozruš