"Zbývají mi tři týdny z programu. Ráda bych ho dokončila," říká a opírá si tvář do mé dlaně. Je tak hebká. Jemně hladím její teplou pokožku, bojím se, že bych ji i tímto lehkým dotykem mohl pohmoždit.

Nic neříkám, jen přikývnu. Srdce mi buší tempem, které by se dalo přirovnat k začínajícímu infarktu. Zvykl jsem si na naši rutinu. Život v tomto velkém domě sami dva se stal ideálním. Je vším, co jse