Otevřela jsem oči a zachvěl mě mráz, ale byl pryč.

Složka, pro kterou si přišel, ležela nedotčeně na stole a na rtech mi pohrával duch úsměvu, protože jeho vůně se stále vznášela kolem mě.

V momentě, kdy jsem si uvědomila, co se právě stalo, mě realita kopla do zadku.

Nemůžu se usmívat, když myslím na Gabriela. Nemůžu a ani se neusmívám.

Byl hrubý a v tomhle domě nestrávil jedinou noc od té doby,