Lucův pohled

Aurora Whitlocková je už tři roky prokletím mé existence.

Bylo jí dvacet dva, když jsem ji poprvé uviděl. Vycházel jsem z pracovny jejího otce po schůzce a spatřil ji opírat se o jídelní stůl. Dlouhé nohy až do nebe v těch kraťounkých nočních šortkách, vlasy volně zvlněné až do půli zad, oříškové oči a dokonale našpulené rty sfoukávaly svíčky na dortu, který jí upekla matka. Stěžovala