Běžím po chodníku jako mužatka. Neřekla bych, že běžím, spíš jdu tak rychle, jak mi to podpatky dovolí.

V jednu chvíli se zastavím, abych se nadechla. A sotva to udělám, známý dotek uchopí mou paži a donutí mě otočit se. Stojím tváří v tvář muži, před kterým jsem utíkala, a zatímco já jsem lapala po dechu, vypadalo to, že se ani nezapotil, aby mě dohnal. Můj kabát držel v jedné ruce.

"Je zima," ře