„Ronane, jaký jsi měl den?" Samanthin hlas se rozléhá mým domem a slyším cinkání klíčů v její ruce, než se přiblíží do obývacího pokoje.

„Hrozný. Díky tobě."

Její úsměv povadne. „Prosím?"

„Přespal jsem." Podívám se na ni. Stojí blízko dveří a zmateně se na mě dívá s nakrčeným obočím. „Říkal jsem ti včera večer, ať mě nenecháš pít, hulit nebo cokoliv. Nemohla jsi mi pomoct s mojí střízlivostí, doko