Noc se zdála nekonečná. I když mamka i taťka trvali na tom, abych tam zůstal přes noc, nemohl jsem. Byl jsem neklidný a nesvůj, věděl jsem, že jsem Sama nechal plakat v jejím pokoji. Věděl jsem, jak její zlomená mysl pracuje, jak jediné, čeho se drží, je přemýšlení, a právě teď přemýšlela o nás. Přemýšlela o nás moc. Pravděpodobně se rozhodovala, jestli máme pokračovat, nebo ne.

To mě znepokojoval