Jedna hodina.

To bylo všechno, co stačilo, než zazvonil zvonek.

Logicky jsem věděla, že Ronan se sem nemohl tak rychle dostat. Trvalo by mu to nejméně pár hodin a to by musel jet rovnou na letiště, jakmile jsem mu zavolala.

Ale z nějakého důvodu jsem běžela ke dveřím. A ze stejného důvodu jsem nebyla překvapená, když jsem ve dveřích uviděla muže, kterého miluji. Mého snoubence. Mého skoro manžela.