Už jsem byla v Alexově ložnici zavřená dobrých dvanáct hodin. Někdo mi přinesl oběd, ale nemohla jsem ho sníst. Pokoj byl příliš vysoko na to, abych mohla vyskočit, a dveře příliš pevné na to, abych je mohla vyrazit. Málem jsem v pokoji vydupala koleje, než jsem se konečně zhroutila na postel. Moje jediná šance byla, až někdo přijde s jídlem, a tušila jsem, že to bude Alex s večeří. Mohla bych se