"Musíme jít."

Kade se objevil, zrovna když jsem zvedala šálek. Ještě jsem si nestihla dát borůvkové muffiny.

"Kam?" zeptala jsem se.

"Na tvůj soud. Je to hned teď."

Zpotily se mi dlaně a odložila jsem šálek.

"Myslela jsem, že to je až večer," řekla jsem, když jsem vstávala z pohodlného křesla na terase.

Eva a Gareth na nás nevěřícně zírali.

"Myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že budu svědčit