MIRABELLA

Ležím na zádech bez hnutí a slzy mi rozmazávají vidění. Popotáhnu a polknu hlasité vzlyknutí, které mi hrozí prorazit hrdlo, protože už jsem unavená z pláče. Jsem tak unavená z toho, že mě litují.

Jsem unavená ze všeho obecně.

Už je to měsíc, měsíc od chvíle, kdy jsem se vrátila z nemocnice, měsíc od chvíle, kdy jsem naposledy slyšela o Aresovi, a ta starost mě zabíjí.

Jsem rozpolcená me