MIRABELLA

„Dobře vědět, protože jestli ještě jednou vztáhneš ruku na ty děti, ani na vteřinu se nerozmyslím, než tě zaživa pohřbím.“

Ušklíbnu se. „Nebyl bys první.“

V těch nádherných oříškových očích se na okamžik mihne lítost a vina, čelist se mu viditelně napne. „Mirabello… posral jsem to.“

„Kdy jindy ne?“ Zvednu obočí a on sklopí hlavu, pohled se mu přesune ze mě na zem.

Pustí mi krk, ale neust