Alejandro – Pohled z jeho perspektivy

Cosí mě svírá u hrudi, když sleduju ten chaos, který jsem zosnoval, jak se přede mnou rozvíjí.

Mariana se válí po zemi, tahají ji za vlasy, má pohmožděný obličej a můj bratr na ni chrlí urážky.

Děvka, zoufalá, hloupá – to je všechno, co jsem slyšel, jak jí do obličeje křičí pořád dokola.

„D. . .Dost,“ říkám, můj hlas je sotva slyšitelný.

Váhám, možná se bojím