Mariano, pohled z její perspektivy:

„Proč mi to děláš?" Můj hlas se láme, tíha vyčerpání a zoufalství prosakuje každým slovem. V pokoji se dusím, vzduch je těžký nepojmenovaným nebezpečím.

Ruce se mi třesou, když spočívají na stole mezi námi, pohled upřený na něj s zoufalstvím, které nemohu potlačit.

Radimír nakloní hlavu, jeho výraz je šíleně klidný. „Co?" ptá se, jako by ta otázka byla absurdní.