Mariana (pohled z její perspektivy)

„To bylo… dostačující,“ provokuji, hlas se mi ještě chvěje, čímž si vysloužím hluboký, dunivý smích.

„Aha, dostačující, jo?“ zeptá se a rty mi šeptem přejede po mých. „Tak to se budu muset polepšit.“

„Mnohem víc,“ zašeptám nazpátek, hlas mi přetéká výzvou. „A mohl bys začít tím, že mě protáhneš.“

Podívá se na mě zpod svých přivřených víček, koutek úst mu škubne