Jasmíniny oči byly zarudlé a v nich dvě krůpěje slz. Jasmína vypadala jako malé bílé klubíčko, které právě utrpělo zranění, ale nemělo sílu se bránit.

Carleyovou zabolelo u srdce. Jemně Jasmínu vtáhla do náruče. „Jasmínko, nebuď smutná. Řekni mamince, jestli ti někdo ubližuje. Maminka tě ochrání, ano?“

Jasmína stále kroutila hlavou. „Nikdo mi neubližuje. Mami, už se na nic neptej.“

Carley věřila,