Noc byla chladná a tichá.

Niamh, obklopená chladem i nespavostí, se třásla, když prudké poryvy větru narážely do dveří a oken.

Zůstala tam, poslouchala Jasminino klidné chrápání, zatímco jí do bez života upřeného pohledu prosakovala ironie.

Jasmína, dcera, kterou kdysi milovala, by ji teď raději nechala umrznout, než aby se s ní podělila o deku, jen proto, že Jasmíně vadilo, jak zapáchá.

Zdálo se,