V mžiku vletím do pokoje, prásknu za sebou dveřmi a s lehkou úzkostí se, trochu udýchaná, otočím a zírám na kliku. Co – co se to kruciš děje!?

Instinktivně napnu uši směrem k obýváku, zoufale se snažím zjistit, co se děje. I když mě od toho Christian chce držet dál, svrbí mě ruce, abych se vrátila ke dveřím, otevřela je, vykoukla – jen abych něco zahlédla.

Chci říct, jsem tady v nebezpečí?

Mám… má