Narovnám se, stáhnu ruku od Christiana a kousnu se do rtu, zvažuji to.

Otočí se ke mně čelem, sleduje mou tvář, sedí tiše a nechává mi chvíli na rozmyšlenou.

Jen na něj zírám, ztrácím se trochu v jeho šedo-modrých očích, a přemýšlím… co sakra mám dělat. Nebo říct. Nebo cítit!

„Co myslíš, že bych měla dělat?“ slyším se ptát.

Christian jen povzdechne a skloní hlavu. „Nemůžu za tebe tohle rozhodnutí