Christian se ke mně nakloní blíž a dlaněmi mi sevře tvář. "Jsi pro mě skutečná, Iris," zašeptá a upřeně se mi dívá do očí tak, že se mi zatají dech. "Možná jsi... jediný skutečný člověk v mém životě. Rozumíš?"

Pomalu přikývnu, slyším ho.

Nakloní se a jemně, téměř cudně, se dotkne mých rtů – jen na ten nejkratší zlomek vteřiny. "Ale slyším tě," zašeptá, když se o půl palce odtáhne. "Napravím to, an