Ale když cítím svého manžela přitisknutého po celé délce mého těla, vím, že mám jen jednu skutečnou možnost. Ta představa, že ho tu nechám, že nebudu vědět, jestli žije, nebo umře…

Bože, ne. To bych nikdy nedokázala.

„Chci zůstat,“ říkám tiše a dívám se na Frankieho.

Chvíli mi upřeně hledí do očí a pak zasténá, otočí se ode mě a zaboří ruce do vlasů, přičemž kroutí hlavou, jako by to byla hrozná,