Zamračím se na Elia, jak mě sleduje, jak piju, a nechápu jeho změnu ve výrazu. Ale ta brzy zmizí, když si tiše povzdechne a zkoumá mě.

"Takže," řekne ledabyle. "Ty jsi znala našeho malého Cristiana už od dětství, ano?"

"Ano," řeknu a pevně držím hrnek v rukou, přemýšlím, kde je v téhle konverzaci past.

"A jaký byl?"

"Byl...nejlepší," řeknu tiše, upřímně, ale nechci zabíhat do podrobností. "Byl mi