Probudím se o pár hodin později a mé tělo se napne, když ucítím, jak se letadlo naklání, klesá… dolů? Asi? Zadržím dech a prudce otočím hlavu, abych se podívala na Frankieho, který už se na mě dívá.

"Klid, prcku," zamumlá a jemně mě hladí po zádech. "Přistáváme, nepadáme. Nemáš se čeho bát."

"Jak poznáš rozdíl?" zašeptám, stále trochu vyděšená.

"Hmm," řekne a nakloní hlavu, aby to zvážil – což mě