Když se Charlie probudila, byla stále v Vidarově náruči. Nemusela se na něj ani dívat, aby věděla, že je vzhůru.

„Dobré ráno,“ řekla. Políbil ji do vlasů.

„Dobré ráno, Charlie. Jak se cítíš?“ zeptal se.

„Jsem v pořádku. Vlastně se cítím úžasně.“

„Žádná bolest nebo závratě, nebo něco takového?“ zeptal se.

„Ne, naprosto v pořádku,“ řekla s zamračením.

„Tak proč se mračíš?“

„Nemračím,“ řekla rychle.