Aurora:

„Charlotte, je to jen kvůli té dohodě. My dva přece nebudeme…“

„Bude se tě dotýkat, Dimitri. Smečky očekávají, že na té ženské uvidí zkurvenou značku.“ Zazněl hlas mé nejlepší kamarádky a já se zamračila, zatímco jsem kráčela k Dimitriho kanceláři. Oba jsme se připravovali na odchod k obřadu spojení a já se nemohla ubránit chmurám, když náhle zmizel.

Věděla jsem sice, že si musí vyřídit pár věcí, a proto jsem se rozhodla nedělat z toho vědu. Ale když to trvalo tak dlouho a už nás volali, věděla jsem, že musím jít a alespoň zkontrolovat, kam můj druh zmizel.

„Dám jí jen dočasnou značku. Bude to stačit, aby ji viděli, a pak ji odmítnu. Ta žena bude mou ‚družkou‘ jen pro plnění povinností, ale to poslední, co hodlám udělat, je mít s ní jakýkoli vztah.“ Řekl a já se zhluboka nadechla ve snaze zpracovat to, co jsem právě slyšela. Ten muž to nemohl myslet vážně. MŮJ druh a má nejlepší kamarádka přece nemohli myslet vážně to, co jsem slyšela.

„Teď říkáš tohle, ale je jen otázkou zatraceného času, než se z vás dvou zničehožnic stanou milenci,“ řekla Charlotte a zvýšila na něj hlas. „Dnes mi říkáš tohle, jsi naštvaný, že tě nutí do vztahu, který nechceš. Nenávidíš to, kým je a odkud pochází, a to je něco, co chápu. Ale ta zkurvená čubka je chytrá, a pokud se jí nepodaří svést tě teď, udělá to v budoucnu. Co sakra budu dělat já potom?“

„Charlotte, víš, že mám své povinnosti jako Alfa…“

„Nejsi tam venku jediný Alfa,“ řekla a já škvírou ve dveřích sledovala, jak ji vzal do dlaní a přitáhl si ji k sobě. Oči se mi zalily slzami, když spojil své rty s jejími v něžném polibku, který ji umlčel. Zapletla mu prsty do poutek u opasku, přitáhla si ho blíž a on se do polibku usmál, kousl ji do spodního rtu a pak se odtáhl, aby si opřel čelo o to její.

„Víš, že jako Alfa Alf musím plnit své povinnosti. Ale věř mému slovu, to poslední, co udělám, je, že se podívám na osiřelou omegu, kterou Alfa a jeho Luna adoptovali ze soucitu,“ řekl a mé srdce se mi v hrudním koši rozbušilo jako splašené. Rty se mi zachvěly a já o krok ustoupila, vrtíc hlavou, jak mi jeho slova probodávala hruď.

Otevřela jsem dveře a oba je zaskočila. Dimitriho pohled se setkal s mým. V jeho očích byla viditelná nenávist a poprvé od chvíle, co ji znám, jsem viděla nenávist i v pohledu mé nejlepší kamarádky.

„Charlotte, vypadni,“ rozkázal Dimitri a ona se zamračila.

„Dimitri…“

„Řekl jsem slovo,“ zastavil ji. Na vteřinu sklopila zrak k nohám, než přikývla a ustoupila o krok dozadu. Jeho oči se setkaly s mými a já tázavě zavrtěla hlavou.

„Proč?“

„Neměla jsi čekat nic menšího,“ řekl a tím mě zaskočil. „Jistě jsi nečekala, že budu s osiřelou omegou, jako jsi ty, nebo snad ano?“

„My dva jsme se dohodli…“

„Já souhlasil a stále souhlasím, a to jak v zájmu MÉ smečky, tak v zájmu veřejného mínění. Ale naše spojení bude sloužit pouze k tomu,“ řekl a já sklopila zrak k nohám, když ke mně udělal krok a tyčil se nade mnou, zatímco mě probodával pohledem. „Jediné slovo o tomhle a postarám se, abys litovala, že jsi kdy souhlasila s poutem spojení. Vyjádřil jsem se jasně, Auroro?“

Neodpověděla jsem, nemohla jsem, jen jsem o krok ustoupila. Jeho oči byly upřeny na mě, když jsem vyšla ven a zavřela dveře s vědomím, že za mnou nebude moci jít. Charlottiny oči se setkaly s mými a já ty své na vteřinu zavřela, zatímco jsem přemáhala slzy.

Vrátila jsem se do MÉ šatny a nemohla si pomoct, vteřinu po zavření dveří jsem zaječela. Ze rtů mi unikl vzlyk a já sledovala, jak se dveře otevírají a odhalují mou matku, které se při pohledu na mě překvapením rozšířily oči.

„Auroro?“ zeptala se a tázavě zavrtěla hlavou, zatímco běžela ke mně. Dvě služebné, které byly členkami smečky, se při pohledu na mě zamračily, ale ona jim nedovolila vstoupit a z hrudi jí vyšlo tiché zavrčení. „Auroro, dítě, co se děje?“

„Podvádí mě s ní,“ řekla jsem a odvrátila zrak, načež se máma zamračila. „Slyšela jsem je mluvit v jeho kanceláři, on si mě ani nechce vzít. Ten muž mě chce jen kvůli svým spojenectvím a já nebudu nic víc než…“

„Jistě jsi nečekala nic menšího, Auroro,“ řekla a tím mě zaskočila. Skutečnost, že její tón byl nyní tvrdší než předtím, způsobila, že mě v hrudi pálilo. „Nejsi čistokrevná, tvůj otec tuhle dohodu sjednal jen tak tak pro bezpečí nás všech.“

„Mami…“

„Nebuď tak hloupá, abys teď pomýšlela na to, že vycouváš,“ řekla a mé srdce se mi v hrudním koši rozbušilo. Jestli jsem si myslela nebo věřila, že by mě v tomhle světě někdo podpořil, byla by to ona. Nečekala jsem, že bude ochotná hodit mě do plamenů a jen se dívat. „Byla jsi vybrána, aby ses za něj provdala a zajistila si tak slušný a silný život, ale jestli se budeš chovat jako batole, kterému vzali hračku, pak mě najdeš stát proti tobě. A věř mi, to poslední, co bys chtěla, je, aby se o tomhle tvém přístupu dozvěděl otec.“

„Nehodlám sdílet lože s mužem, který se zrovna líbal s mou nejlepší kamarádkou…“

„Tvá nejlepší kamarádka je krev bety. Má vyšší postavení a ty to moc dobře víš,“ řekla máma a já polkla. „A co se týče sdílení jeho lože, budeš dělat, co se ti řekne, a to jako DOBRÁ družka. Je mi jedno, jestli se ti to bude líbit, nebo ne, ale své povinnosti jako jeho družka splníš. Jinak by veškeré úsilí tvého otce přišlo vniveč a TY budeš trpět následky, kterým nechceš čelit.“

„Takže já jsem prostě povinna zatraceně přijmout osud, který jsem si ani nevybrala? Osud s mužem, který mi nejen lhal, ale má poměr s mou nejlepší kamarádkou?“ zeptala jsem se a máma vstala ze země. Kývla na mě, abych vstala, a ve vteřině, kdy jsem to udělala, mě popadla za vlasy. Přitáhla mě ke své hrudi, až jsem bolestí svraštila obličej.

„Budeš má slova poslouchat velmi pozorně a tohle varování ti dám jen jednou,“ řekla a dívala se na mě do zrcadla, zatímco pevněji svírala mé vlasy. „Jestli se rozhodneš tohle zkazit, postarám se o to, aby vyhnanství bylo trestem, o kterém budeš jen snít. Takže si umyješ ten svůj obličej a já pošlu uklízečky, kadeřnice a vizážistky, a POKUD se někdo dozví o tom, co se tu stalo, uříznu ti ten tvůj jazyk, vyjadřuji se jasně?“

Neodpověděla jsem, trvalo to vteřinu, než mi sevřela vlasy ještě pevněji a zaklonila mě dozadu, dokud si nebyla jistá, že vykřiknu.

„Ano, ano, vyjadřuješ,“ řekla jsem a chtěla jí chytit ruku kolem zápěstí; přikývla.

„Dobře, čekáme tě venku za hodinu. A očekávám, že až tě uvidím, budeš mít na tváři úsměv…“