Aurora:

Celé tělo mě bolelo, když jsem otevřela oči a zjistila, že ležím v posteli sama.

Dimitri, který měl na sobě stále oblek, na mě zvedl obočí, než protočil oči a hodil mým směrem ubrousek. Podívala jsem se na něj, jen abych se zamračila nad jeho pachem.

Byly to mé šťávy a jeho sperma.

„Nejsi panna, a proto tvá krev nebyla potřeba. Tohle jako důkaz stačilo, spolu s kousnutím, které máš na krku,“ řekl a mně se sevřelo srdce.

„Oni vstoupili do pokoje?“

„Měla bys být vděčná za to, že přijali, že nám v tomhle dopřejí naše ‚soukromí‘,“ řekl a upravoval si kravatu. „Tohle bude odteď tvůj pokoj a nečekám, že tě uvidím chodit do mého.“

„Je to naše první noc…“

„Svou první noc jsi dostala, nebo přesněji řečeno půlhodinu,“ řekl a já od něj odvrátila zrak. Srdce mě bolelo, když jsem se posadila, a zamračila jsem se, když jsem ucítila, jak mi po krku stéká krev. Tesáky toho muže se mi zaryly hluboko do krku, a ačkoli jsem věděla, že to technicky vzato nebylo označení – netrefil tu správnou žílu – věděla jsem, že to stačilo k tomu, aby do mě vtlačil svůj značkovací pach a zajistil, že budu označena jako nějaká konkubína.

„Jdeš, Dimitri?“ Charlottin hlas mě zaskočil a stálo mě veškeré úsilí neříct ani slovo, zatímco jsem svírala prostěradlo. Ten muž se ani neobtěžoval na mě podívat, když k ní kráčel. Srdce mi bušilo o hrudník a já zavrtěla hlavou v bolestech i vzteku.

„Dej mi minutu, Charlotte,“ řekl a ona přikývla, než o krok ustoupila a vyšla z místnosti. Ohlédl se na mě přes rameno a já musela bojovat s tím, abych se nerozplakala, když jsem cítila jeho oči na sobě. Představa, že to musím snášet sama, nebyla z těch, které bych uměla zvládnout, a když jsem věděla, že i má matka je v tomhle na jeho straně, cítila jsem se prostě sama. „Naše spojení není nic jiného než dohoda pro veřejnost, vyjadřuji se jasně? To, co se stalo dnes v noci, je POUZE dohoda pro starší.“

„Co jsem udělala špatně, Dimitri…?“

„Alfa Dimitri,“ opravil mě. „Nejsi pro mě nic a netřeba dodávat, že nejsi nic ve srovnání s mou třídou. Začni se tak chovat, než tě k tomu donutím.“

„Proč to děláš?“ zeptala jsem se a tázavě zavrtěla hlavou. „Jistě jsem něco provedla…?“

„Ještě jedna otázka a donutím tě spolknout ten tvůj jazyk,“ zastavil mě. Sklopila jsem zrak do klína a on si odfrkl, než otevřel dveře. „To je všechno, co jsem ve svém životě potřeboval, zkurvenou omegu, která si myslela, že má jakékoli právo podívat se na Alfu, natož s ním mluvit.“

Práskl dveřmi a mně vytryskly slzy z očí dřív, než jsem je mohla zastavit. Srdce mě bolelo a já zaťala pěst, snažíc se vymyslet řešení té šlamastyky, ve které jsem se ocitla.

Bylo to něco, o čem jsem si nikdy nemyslela, že budu muset řešit, zvláště vzhledem k tomu, že jsem věděla, že my dva jsme si byli souzeni z mnoha důvodů. Nicméně tohle mi dokazovalo, že jsem udělala chybu, když jsem s tím souhlasila – ne že bych měla na výběr, když mě o to požádali starší.

Vstala jsem z okraje postele a ignorovala bolest mezi nohama. Možná jsem krvácela, ale ten muž nevěděl, že to bylo mé poprvé. Slzy mi stékaly z očí dřív, než jsem se mohla zastavit, a já zamířila do koupelny a napustila vanu.

„Víš, to poslední, co jsem čekala, bylo, že ta čubka nebude panna,“ slyšela jsem Charlotte říkat od dveří, když jsem vyšla z koupelny, abych si vzala nové oblečení. Potřebovala jsem se alespoň dostat z těch šatů.

„Co kdybychom to téma uzavřeli, Lotte? To poslední, co teď potřebuju, je připomínka té špíny, které jsem se právě dotýkal,“ řekl a mně se sevřelo srdce. „Ale musím přiznat, že by mi nevadilo, kdyby jsi mi připravila koupel. Víš, něco, co by mě očistilo, pomohlo mi uvolnit se…“

Vrátila jsem se do koupelny beze slova, zatímco se se mnou začal točit svět. Pustila jsem vodu z kohoutku a opláchla si obličej, snažíc se ovládnout slzy, zatímco jsem se pokoušela zchladit své tělo; nicméně bolest, kterou jsem cítila, byla nepopsatelná.

„Špína?“ zašeptala jsem pro sebe. „On mě viděl jen jako špínu?“

Polkla jsem, když jsem se nutila přijmout jeho slova, ale věděla jsem, že ať udělám cokoliv, nedokážu to. Srdce mě bolelo a já pevně sevřela umyvadlo, než jsem vyšla z koupelny. Srdce mi bušilo a já přešla k oknu, abych ho otevřela, potřebovala jsem čerstvý vzduch, než jsem se zhluboka nadechla.

Slova mé matky mi zněla v uších a já se nemohla ubránit pocitu, že jsem úplně sama, nucena přijmout osud, kterému jsem ani nerozuměla.

„Nejsi čistokrevná, tvůj otec tuhle dohodu sjednal jen tak tak pro bezpečí nás všech.“ U srdce mě z toho zabolelo, a když jsem se dívala z okna, nemohla jsem si pomoct, oči se mi zalily slzami, zatímco jsem vzhlížela k noční obloze. Byla plná hvězd a srpek měsíce, který ji osvětloval, sledoval, jak mi slzy volně stékají z očí.

„Jsi úplně sama,“ zamumlala jsem si pro sebe a vyslovila své myšlenky nahlas. „Takže, co budeš dělat tentokrát, Auroro?“