Dimitri:

Několik vteřin jsem hleděl na prázdnou postel, než jsem vyšel z pokoje. Nechtěl jsem tam zůstat, abych se neztratil v záplavě myšlenek, které se mi honily hlavou.

„Dimitri?“ zeptal se Ivan a zmateně se zamračil, pravděpodobně mi vyčetl hněv z očí.

„Jdu ven,“ řekl jsem a on zavrtěl hlavou, než vyrazil za mnou.

„Dimitri, co to sakra...?“

„Peklo to bude,“ řekl jsem a zastavil ho. „Ukážu, že.