Dane

Neah usnula, než jsme se vrátili. Viděl jsem, jak se jí chvějí ramena, když tiše plakala, zády ke mně. Rozhodl jsem se mlčet, nevěděl jsem, co říct nebo udělat, aby se cítila lépe. I Aero byl bezradný.

Zvednu ji a nesu dovnitř. Ani se nepohne, nevydá ani hlásku, když si prohlížím její flekatý, zarudlý obličej.

„Myslíš, že pláče kvůli němu?“ zeptá se Aero.

„Nevím. Říkala, že nic necítila. Zpož