„Souhlasím.“

Usměje se na mě. „Ach, lituješ, že jsi ji označil?“

„Ne, lituji, že jsem tě nechal žít.“ Otočím se a odcházím. „Drž se ode mě dál, Veroniko.“

„Nemůžeš jen tak odejít, Dane!“ Sténá a běží vedle mě.

„Můžu dělat, co chci, Veroniko.“

„Proč se chováš takhle? Dřív ti na mně záleželo.“

„Dřív. Jak jsi řekla, bylo to dávno, od té doby byly jiné a ani jednou jsem se k tobě nevrátil. Proč si mys