Roan mě donutí poskočit. Sedí venku před dveřmi kanceláře, když vejdu do sídla smečky. Když mě uvidí, postaví se. Jeho tmavě šedé oči sklouznou k mé ruce potřísněné krví.

„Zabila jsi ho?“ Jeho tón je prázdný, ale dál na mě zírá, jako to dělal od našeho prvního setkání.

„Ano, je mrtvý.“ Nevím, co na tomhle muži je, ale už jen svou existencí ve mně vyvolává podráždění.

„Takže jsi poslední. No, ty a