Damien

„Touha?" zašeptá mi zpět a odmítá uhnout pohledem.

„Ano."

Její ruce spočívají na mé hrudi a mezi obočím se jí tvoří malá vráska. „Touha po čem?"

„Žít."

Pohlédne dolů na svou ruku spočívající na mém srdci. Tluče pod jejím dotekem rovnoměrně. Přesto se její vlastní srdce začíná rozbíhat a vítr jí chytá do vlasů a rozesílá její vůni do všech směrů. Za boží milosti.

„Měl jsi umřít?" zeptá se s