Klaus má hlavu zabořenou v knihách. Usmívá se na mě, když se svalím na židli. Jeho dlouhé tmavé vlasy mu padají kolem obličeje. Rychle si je zastrčí zpět, a jeho hluboké zelené oči se setkají s mými: "Jsi v pořádku?"

"Frustrovaná," zamumlám.

"Oba víme, že kdyby se s Damienem něco stalo, cítila bys to."

"Nejde o to."

Nakloní hlavu a ušklíbne se na mě. "Opravdu?"

"Jen mám špatný pocit."

"Z čeho?"

"V