Šest měsíců poté

Neah

Můj pohled těká k hodinám, zatímco ložnicí se rozléhají výkřiky. Šťouchám do Dana, ale ani se nehne. Leží na posteli jako zabitý a ani se nepohne, když pláč dvojčat sílí.

Vytáhnu se z postele a plížím se k jejich postýlkám. Už ani nevím, proč se plížím, když jsou už vzhůru, spal jen Dane.

V momentě, kdy je vezmu do náruče, pláč ustane. Usadím se do velkého křesla před oknem a