Vyrve mi klíče z ruky. „Budu řídit já.“

Podvolím se a nechám mu je vzít. Zatímco si nazouvám klínky, zeptá se mě, kam chci jet.

„Jen jeď,“ zamumlám a následuji ho ke vchodovým dveřím.

Mlčí, když se autem proplétá po vedlejších silnicích. Nechává mé myšlenky volně plynout. Čeká, až se ujmu vedení.

Ani si nejsem jistá, jak daleko jsme zajeli, když zastaví auto pod stromy, ale vidím, jak se v dálce o