Neah

Eric už dlouho nic neřekl. Celou dobu seděl úplně nehybně a držel mě za ruku, zatímco jsme čekali na zprávy od Klause.

Zdálo se to jako hodiny, možná to tak bylo. Zajímalo mě, jestli se tak Dane cítil pokaždé, když jsem skončila tady. Jestli se bál, že už nikdy neuslyší můj hlas.

A někde v průběhu toho všeho jsem se začala bát o Malloryino přežití.

Sleduji místnost jako ostříž a čekám na sebe