Klaus

Cooper spal na židli v rohu místnosti. Límec bundy měl vyhrnutý až k bradě. Ruce si pevně zkřížil na hrudi a nohy si opřel o konferenční stolek, který postavil před dveře jako barikádu.

Do Blairina domu jsme se dostali bez svědků, ale cestou sem se zdálo, že je Cooper každým krokem víc a víc rozrušený. Byl frustrovaný z mého klidu a naštvaný, že nejsem naštvaný. Bylo jasné, že ho uspokojuje,