„K. D.“

Svalím se zpátky na postel. „Klaus Daudet.“

„Sakra!“ zamumlá Nyx.

„Kde je?“ naléhám.

„Řeknu ti to, ale nic s tím neuděláš. Rozumíš?“

„Je to Klaus,“ protestuji, „nemůžeme ho jen tak nechat…“

„Musíme.“

„Nic dělat nebudeš!“ Nechápala jsem, proč s tím tak nespěchá. Klaus byl náš přítel. S mnoha věcmi nám pomohl. S mou lykanskou historií. S doučováním. S nemocnicí. Zastupoval Betu, když si Eric