Cooper se ušklíbá a ten úšklebek mě neskutečně dráždí. Obejdu Damiena a postavím se tváří v tvář tomu polovičnímu Čaroději. Náš rozdíl ve velikosti byl očividný, když se na mě díval shora. Kdyby mu Klaus nedržel ruce, byla bych asi příliš blízko.

„Čemu se směješ, Coopere?“ Zarývám špičku drápu do jeho břicha, těsně pod pupík. Úsměv zmizí a zahlédnu v jeho očích záblesk bolesti.

„Vstříkl jsem mu to