„Vylez mi na záda,“ navrhnu.

„Cože?“

„Vylez mi na záda. K domu to není od okraje lesa daleko, a když tě někdo uvidí, uvidí jen tvá záda.“

„Ty jsi šílený.“

„Buď to, nebo se kousneš do jazyka a vyjdeš ven se vším na odiv.“

„Proč se každý tak rád producíruje nahý?“ ušklíbne se, ale posune se za mě a obtočí mi ruce kolem krku.

„K tomu patří, když jsi lykan, zvlášť když se umíš proměnit.“ Vstanu a ona