Zastaví se nad svými čmáranicemi a pomalu sklopí tužku. Zvedne své drobné tělo z podlahy a s obočím staženým k sobě se ke mně přiblíží.

"Ta paní venku?" zeptá se nenuceně.

"Ano. Viděl jsem, jak ses na ni dívala. Vím, že jsi ji četla."

"Není šťastná. Kdysi dávno byla, ale něco se změnilo. Není to temné, ale není to ani světlé." Dottie se poplácá po hrudi. "Bolí ji to, ale nechce, aby to někdo věděl