„Vypadá úplně jako ona,“ zamumlá. „Ty oči, ty vlasy, dokonce i ty malé dolíčky ve tvářích. Měl bych být víc než šťastný, že vypadá úplně jako její matka.“

„Je to neustálá připomínka toho, co jsi ztratil,“ povzdechnu si.

„Miluju ji. Je moje a vždycky bude moje.“

Stáli jsme v tichosti několik minut. „Je Eris mrtvá?“

„Ano.“

Přikývnu: „Raven by ji nenáviděla. Nechápu, proč jsem byl spárován s ní.“

„Vy