"Ty nemáš syna," opakuje.

"Dottie, nemůžeš říkat takové věci."

"Ale je to pravda." Její oči se od mých neodlepí. "Vidím ho." Ukazuje na mě.

Je mi jasné, že jsem jí přikládal větší váhu, než bylo nutné. Možná je trochu praštěná.

"Temnotu?" ptá se jí Damien s náznakem znepokojení v hlase.

Zavrtí hlavou. "Jen smutek a je to celé prázdné."

"Tohle nemůžu poslouchat!" vyštěknu a postavím se na nohy.

Dor