Klaus

Vytahuji Xaviho z vody a děkuji Bohu, nebo komukoli, kdo nás slyšel, za naše přežití. Jen jsem doufal, že se i ostatní dostanou ven živí.

Xaviho bílá srst se mu lepí na štíhlé tělo, když se škrábe do suché zátoky, která, zdá se, není ovlivněna vlnami. Otřese se a voda z jeho srsti mě postříká slanými kapkami oceánu, než se zhroutí, snažíce se popadnout dech.

Sleduji vlny za ním. Měnily se. N