"Jdeš pozdě."

Adrianův hlas prořízl potemnělou chodbu, když jsem za sebou zavřela vchodové dveře. Stál ke mně zády, jednu ruku opřenou o zeď, hlavu mírně skloněnou.

Zamračila jsem se a podívala se na čas na svém telefonu. 23:32.

"Nevěděla jsem, že mám nějakou večerku," odpověděla jsem a položila klíče na stolek u vchodu.

"Nemáš." Jeho prsty lehce poklepávaly na zeď, ustálený rytmus slabě rezonoval