Kavárna voněla praženými kávovými zrny a čerstvě upečeným pečivem, ale ta uklidňující vůně ani trochu nezmírnila bouři v mé hrudi. Vybrala jsem si rohovou kóji, schovanou před hlukem rozhovorů a cinkáním šálků. Ruce jsem křečovitě svírala hrnek heřmánkového čaje, jehož teplo mě uzemňovalo, zatímco jsem si v duchu opakovala, co chci říct.

Adrian měl zpoždění.

To u něj nebylo neobvyklé – vždycky vpa